Na staré zemské cestě u německých hranic žila jedna stará čarodějnice. Lidé se jí báli a chodili kolem chýše velkým obloukem – kdo by také chtěl upadnout do její moci. Když po letech nadešel její poslední den, objevil se její patron – čert. Přišel si pro úroky. Baba chvíli smlouvala, chvíli hrozila, až čert navrhl ďábelskou sázku. Kdo z nich donese velký kámen až na Pražský hrad, ten bude na řadě. Baba nelenila, skočila na koště a letěla na Bobík, jemuž se také říkalo Čertův vrch. Tam si naložila na bedra veliký balvan a vydala se ku Praze. Čert se svým kamenem jí letěl v patách. A tak se míhali povětřím, až to hučelo. Když byli nad Nahořany, ozval se do toho vichru poplašený kohout. Kokrhání platí na čerta stejně jako kropáč z kostela, a tak musel kámen upustit. A na čarodějnici to platilo samosebou. Od té doby jsou u Nahořan dva pověstné kameny: Čertův kámen na Humínci a za vrchem kámen Babí.