Kdysi chodila po němčickém parku smutná černá paní. Jednou šly děti do zámecké studánky nabrat vodu a potkaly neznámou šlechtičnu s věncem růží ve vlasech. I řekla jim, aby se nebály a potom pomaličku zmizela v zámku. Děti o tom zážitku nemlčely a jedna stará babička si vzpomněla, že by to mohla být zesnulá baronka Chanovská, neboť ji jako mladá viděla ustrojenou do rakve. I s těmi růžemi. Když se pak navrátil zdejší majetek do rukou rodu Dlauhoweských, nechali za smutnou duši sloužit mši. Od té doby přízrak již nikdo neviděl.