Od nepaměti stával u Milejovic dvojitý dřevěný kříž. Snad byli pod ním pohřbeni ruští vojáci, kteří tu padli v jedné z nesčetných válek. Jednou tudy jel za nočního času sedlák Vladyka. Koně pokojně jdou, z luk se nese vlhká mlha a v ní, nastojte, celý roj světélek. Už se blíží k vozu a vedou celé spřežení i se zkoprnělým kočím dál mimo cestu. Země se chvěje, koně se plaší a kočár se boří ve Vladykovi by se krve nedořezal. Ještě chvíli a vše mizí v bažině. Jen světélka tančí zlomyslně nad místem zkázy a smrti.