Kdysi dávno byli dubští sousedé zváni ,,koženkáři”. Byli zamilováni do kožených kalhot, které si vždy o svátcích černili, že byly stále jako nové. Proto se s koženkami nemohli dlouho rozloučit, i když se již nikde jinde nenosily. Nakonec radní navrhli v rámci pokroku, aby všichni chlapi donesli ony kalhoty na hráz rybníka a tam byly ty starodávné symboly spáleny. Od těch dob se již nikdo zdejším sousedům nevysmívá.