U Kvildy žil chudý rybář se svou rodinou. Přišly zlé časy a on neměl co dát dětem do úst. Ať dělal, co dělal, bída tloukla jim na dveře. V zoufalství jednou zavolal samotného satanáše. Černý pán se objevil v okamžiku a povídá mužovi: „Už zítra bude tvá rodina v dostatku, ale ty se musíš vydat hned za svítání do Bavor. Vše, co tam získáš, musíš pečlivě ochraňovat před vodou. Jestliže to jen jedna kapka smočí, propadneš mé moci!“ Sotva se ráno rybář probudil, objevil vedle sebe dva měšce plné zlata. Jeden vzal na cestu a druhý nechal své ženě. Když dorazil do Bavor, šel od města k městu, až přišel k jednomu kostelu, z něhož helvíté sochy vyhazovali. I zakutálely se k jeho nohám zbytky ze sošky svatého Prokopa, skrčený ďábel. Muž kousky pečlivě sesbíral a vydal se s nimi zpět. Doma zatím našla žena peníze a v chalupě po dlouhé době vládla spokojenost. Když se její muž vrátil, ptala se jej na původ tolika peněz. I nalhal jí, že pomohl nějakému kupci zachránit vzácný klenot. Hned následující noc rybář figurku čerta sklížil dohromady. Hned se objevil satanáš a povídá: „Vidíš, jak jsi poslušný, teď musíš figurku nosit stále při sobě, a když budeš potřebovat peníze, stačí sošku políbit. Ale pamatuj, nesmí se ani trochu smočit!“ Rybář cítil, jak pomalu propadá peklu, a snažil se čertíka všemožně zbavit, ale vždy se k němu navrátil, až mu nakonec k tělu přirostl. Muž se nyní bál vycházet ven, co kdyby pršelo? Trápil se doma sám a vůčihledně scházel. Navíc v té době pán z Rožmberka pohřešil vzácný klenot a na rybáře přišlo udání, neboť jak by on, chudák, přišel k tolika penězům. Byl uvržen do vězení a nakonec dán na mučidla. Tu se katovi holomci podivili, když viděli na jeho těle přirostlého dřevěného čerta. I pálili ho pochodněmi, až čert shořel na popel. Vtom přispěchal komoří pána Rožmberského, že zmizelý klenot se náhle našel. Polomrtvého rybáře donesli do jeho chaloupky. Ten, když se zotavil, začal zase se svým rybářským řemeslem. Prožité utrpení ho naštěstí zbavilo čertíka i čerta.