Bylo nebylo v kraji rybníků se přihodilo. Na rybník Řežabinec u Ražic se vrátil z dvanáctileté vojny baštýř. Oženil se a po tátovi převzal mokré řemeslo. Jednoho podzimu se měl rybník lovit, a tak baštýř šel na obchůzku, aby při vypouštění ryby nezůstaly na blátě. Byla už tma. Šel pěšinou přes louku, když tu se proti němu někdo žene. Chytl se ho za kabát a koktá: „To, to, to si ty?“ Byl to jeho švagr. Baštýř ukazuje do tmy, kde byla hráz: „Tam, tam něco straší. Dostal jsem děsnou ránu po hřbetě.“ „Že by hastrman?“ podivil se baštýř a vykročil k rybníku, zatímco bojácný švagr upaloval do vsi. Přišel na hráz, prohlíží připravené kádě, nikde nic. A že si půjde zdřímnout do boudy poblíž. A jak tak jde, dostal náhle pořádnou ránu do prsou a hned druhou do zad. To už se bývalý voják lekl, na třetí ránu nečekal a hurá za švagrem. Doma nemohl samým rozrušením spát, a když začalo svítat, vypravil se zase k rybníku. Pomalu pomaloučku se blížil k těm strašidelným místům. Ještě krok a vidí na zemi spadlou obruč z kádě. Baštýř se zastavil a zamyslil. Šlápl nohou na obruč a bác. To byla šupa. A jak šlápl na druhou stranu obruče, bim do zad. Tak tohle bylo to zpropadené strašidlo!