V Prachaticích žil jeden chudý švec a měl dětí jako smetí. Tak tak svou rodinu uživil, avšak neztrácel naději v Boží pomoc. Jednou tak sedí utrápený uprostřed škrpálů, když tu vstoupil do dveří malý zarostlý mužíček a povídá: „Vím, jakou máš bídu a také to, že jsi poctivý člověk. Rád ti pomohu. Přijď zítra k velkému kameni na Libíně. To, oč žádáš se ti vyplní!“ Druhý den se švec vypravil na udané místo. Sotva stanul před balvanem, objevila se před ním čarokrásná zahrada. A tu již přicházel trpaslík se svazkem klíčů u pasu. Mlčky otevřel dvířka a kráčeli spolu dovnitř. Tam pod jedním bezovým keřem ležela hromádka dukátů. Chudák se roztřásl a nebyl schopen se pohnout. Trpaslík mu tedy zlaťáky nasypal do kapes. Muž nestačil ani poděkovat, neboť zahrada rázem zmizela. V ševcovské domácnosti zněl od té doby jen zpěv a smích. Mistr nezpychl a své řemeslo neopustil, takže se stal nakonec váženým měšťanem a důstojným členem cechu obuvnického.