Byla noc jako stvořená pro páchání nepravostí. Však se taky vracel jeden pašerák z Bavor domů s krosnou plnou zboží. Pěšina šla podél Prášilského potoka. Najednou proti němu chlap. A chůze nějak povědomé. „A sakra,“ řekl si, „vždyť je to sám hajný z Prášil a mám u něj nejeden vroubek.“ Jenže tenhle hajný měl před třemi měsíci pohřeb! Teď umrlec pašeráka míjí, temná tvář zeleně světélkující šíří kolem sebe hrobový zápach. Mrtvý do pašeráka zapíchl kalný pohled a šel dál svou cestou. Zkušený pašerák jakoby ztratil rozum. Běžel cestou necestou, až zabloudil. Po několika hodinách si konečně vzpomněl na starou horalskou radu. Kdo zabloudí v lese, má si stoupnout na pařez a převléci si kabát naruby. Díky tomuto čarování se konečně nad ránem dopotácel domů. A už nikdy se nevydal přes hranice.