Jednou zdejší hrobník kopal nový hrob na starém místě. Dokopal se dávno pohřbeného a užasl. Mrtvý byl skoro jako živý. Vyprávěl o tom večer v hospodě a jeden mladík se vsadil, že přinese mrtvého do šenku. Když ho však chtěl mládenec odnést zpět na hřbitov, nemohl mrtvolu zvihnout ze země, ani nikdo z přítomných. I běželi za kostelníkem pro radu, a ten je odkázal na jednu moudrou stařenku. Tu vzbudili a když se nad ostatky sklonila, poznala podle jizvy na jedné noze, že to byl kdysi její snoubenec: ,,Ano, to je on. Avšak nakonec si vzal jinou a já mu dodnes neodpustila!" Všichni se ulekli a ženu zapřísahali, aby své dávné lásce odpustila. Ta se nejprve zdráhala, ale nakonec vyhnala všechny ze sálu a tiše klekla vedle mrtvého. Vzala jeho kostlivou ruku do své a zašeptala: ,,Odpouštím ti a přeji věčný pokoj." Po té se celé tělo pomalu rozpadlo na prach.

Prameny a literatura

• Jaroslava Voráčková, Strašidla pod Kašperkem 2000, str. 40

Další pověsti z této obce

• Kdopak a kdepak houkal - Rolník Liška z Albrechtic chodil ve dne na robotu a jen v noci mohl…
• Čtyři bratři, čtyři vsi - Když byl postaven kostel v Albrechticích, jeho vysvěcení se prý…
• Svatý obr - Vyprávělo se po Albrechteckých chalupách, že první zdejší kostel…

• Kategorie:
  Revenanti
• Obec:
  Albrechtice, obec
• Okres:
  Klatovy
• Region:
  Sušicko
• Kraj:
  Plzeňský