Mezi Velharticemi a Borkem se rozkládá panská louka. Ta za dlouhé války náležela jedné bohabojné měšťanské rodině. Válka přinesla strádání, hlad a mor i sem a celá rodina vymřela, krom tří děcek. Ty se v zoufalství vydali na hrad za pánem, zda by pozemek neodkoupil. Čekali v kuchyni a všude se linula vůně jídla. Když pán přišel, louku koupit nechtěl. Děti nakonec neodolaly a chtěly louku vyměnit za kotel kaše. Tu pán lstivě souhlasil a ještě jim přidal na cestu zpět pecen chleba. Když doma jídlo snědly, litovaly svého nápadu. Nakonec i ony zemřely na mor. Od té doby je louka jako zakletá. Sotva se poseká, nikdy se tráva nedosuší, vždy totiž prší.