Jednou přes Šumavu táhla švédská vojska. Hrůza šla před nimi a spáleniště zůstávalo za nimi. Z Hojsovy Stráže uprchli v tom čase sedláci na jednu vysokou horu. Jakási stařenka šla s houfem, ale pak už nemohla dál. Tu pohřbili ostatní tu ženu, aby je neprozradila. Když na ní házeli hlínu, zpívali: „Skrč se, stará, zastrč nos, na světě jsi žila dost!“