Jednomu pajreckému sedlákovi se pořád lepila na nohy ta nejčernější smůla. Ve chlévě mu pořád chcípal nějaký dobytek. Už se chtěl ze zoufalství odstěhovat a pověsit sedlačení na hřebík. Jednou tak zamyšleně stojí na dvoře, když tu se k němu přišourala stará cikánka. Hospodář se jí svěřil se svými chmurami a ženská po chvíli povídá: ,,Ten chlév je očarovaný. Musíte kopat pod jeho prahem. Co tam najdete, zničte. „ Sedlák poslechl a našel pod prahem smotek ohnivých vlasů. Tupou stranou sekery je rozdrtil. Netrvalo dlouho a před ním stála vyzáblá baba a bědovala: ,,Nech mě jít, už ti nikdy nebudu dělat škodu.“ Od té doby jeho kravičky i volečkové jen vzkvétali.