V příhraničních lesích se jeden čas potloukali divocí a nepolapitelní loupežníci, jimž lidé říkali Kruzeové. Bohatým brali a chudým občas pomohli. Táhli za lupem přes hranice sem a tam a žádní strážci na ně neměli. Jednou se vydala na cestu jedna panna od Svaté Kateřiny, chtěla vstoupit do kláštera při Heiligenblut. Když se dostala do pustých hvozdů, byla v ní dušička malá. Tu se k ní přidružil chlap jako hora a vypadal celkem mírumilovně. Děvče si oddechlo: ,,Teď už se nemusím ani Kruzeů bát.“ Když vyšli z lesů, muž se chtěl odpojit a když se ho dívka zeptala na jméno: ,,Zabručel: ,,Jsem jeden z Kruzeů.“ Dívka hrůzou strnula a pak svalila mrtvá.