Dávno již tomu, co žila v lesích kotouňských jedna vdova. Muže jí zabil při práci padající kmen a zbyly jí jen holé ruce a hejno dětí. Dřela od rána do večera, aby se nějak uživili. Ke všemu ji nakonec upoutala na lůžko zlá nemoc kloubů. A tak zůstala zcela závislá na slitovnosti lidí a drobné práci svých dětí. Jednou se její syn vypravil do lesa sbírat lesní plody. Zabloudil na neznámé místo, kde měl živý sen. Zjevila se mu jeho máti, jak se umývá v pramenu léčivé vody a přicházejí další a další lidé zlomení chorobami a vyléčeni odtud odcházejí. A nad tou zvláštní scénou se naklání obraz Panny Marie. Když se chlapec probral, uviděl pod svýma nohama prýštit vodu. Ohradil místo kameny a ze vzniklé studánky nabral do džbánku vodu. ~ Sotva přišel domů, již nemocné matce nabízel tuto vodu zvláštní, lahodné chuti. Jen se žena napila, ulevilo se jí. I začala místo zjevení navštěvovat pravidelně a nakonec se úplně uzdravila. Zpráva o tom se roznesla po okolí a lidé ke studánce mířili jako za spásou. Z jejich darů sem byla pořízena socha Panny Marie a později postavena i kaplička.