V lese při Vackovic skále kdysi někoho pohřbili. Jednou tudy rázoval při panském honě jeden hajný a zabručel si pod fousy: „Ty si tu klidně ležíš a hniješ, kdybys nám radši pomohl nadhánět!“ Tu nastal příšerný hluk a praskot, jako by se měly všechny stromy vytrhnout z kořenů. Jindy zase pasáci koní spatřili na kameni sedět černou kočku. Jeden z nich jí udeřil holí. Kočka jako duch zmizela ve skále a zase bylo slyšet praskot tisíce kamenů vůkol, až mládenci vzali nohy na ramena.