Jak rychtářovu duši zachránila husopaska

Nakonec i čarodějný rychtář došel svého konce a jako jiní lidé zemřel. Avšak jeho duše nemohla najít pokoje. A navíc nebylo nikoho, kdo by ji vysvobodil. Muselo uplynout mnoho let a na vlčkovský grunt přišla dívka jménem Kateřina za pasačku husí. Ta spatřila jednou pod prahem světnice svítit malé světélko. I běžela za hospodáři, ti však nic divného neviděli. Každý den chodila Kačenka kolem světélka a všude o tom vyprávěla, až jí hospodář nařídil, aby se před světélkem pokřižovala a zeptala se ho, co si přeje. Druhý den tak Kateřina učinila a tu uslyšela tichý hlas: „Já jsem otec tvého hospodáře a zde pod prahem musím prožívat svůj očistec a ty jsi Bohem vyvolená, abys mne vysvobodila. Chtěla bys to udělat?“ Dívka přisvědčila a duch jí vysvětlil, že jej musí na slovo poslechnout, děj se co děj. A tak Kateřina přes den pásla husy a v noci její duch putoval s duchem rychtářovým po svatých místech jako Mariazell, Maria Taferl, Svatá Hora u Příbrami a jinde. Její tělo zůstávalo na lůžku mrtvé a studené a těsně před východem slunce se její duch navracel zpět. A další podivné věci se děly s děvčetem. Všechno věděla, co kdo ukradl, kam to dal a co za to dostal, neboť duch starého Vlčka jí o všem vyprávěl. Avšak i trápení musela snášet, protože nesměla doma vzít nic do úst. Chodila tedy po sousedech žebrotou. Jednou jí duch poradil, aby nechala semlít tři pytle obilí, upéci chleba a rozdat jej mezi chudé lidi. Zpráva o jejím podivném chování se donesla až pánům na Nalžovech a ti ji nechali vyslýchat jako podvodnici. Avšak k úžasu všech dokázala vyprávět takové podrobnosti ze svých nočních cest, že jí nakonec uvěřili. Nechali ji tedy jít s pokojem a nikdo neměl bránit jejímu osudu. Jednou se sousedovi Janečkovi ztratila kosa, a tak šel za Kateřinou. Dívka povídá: „Strejčku, váš pacholek Matěj ji prodal do Ústalče Martínkovi za dva stříbrné dvacetníky, to mi pověděl duch, který vedle mne stojí.“ A skutečně. Janeček si svou kosu mohl odnést domů. Jindy se hospodyně pokoušela dívku ošidit a předložila jí jídlo vlastnoručně uvařené. Tu Kateřina vykřikla: „Ne, teto, to já nesmím, to je vařeno z vašeho.“ Selka se jí udiveně zeptala, jak to může vědět. „Zde stojí vedle mne duch vašeho tchána a ten mně to všechno povídá.“ Jindy musela projít další zkouškou. Poslali jí do Stříbrných Hor pro kvasnice a duch jí připravil na setkání se strašidlem. Když došla za ves, tu se jí zjevil strašně veliký černý řezník se dvěma obrovitými psy a zařval na ni: „Kolik je hodin!“ a psi se jí sápali po krku. Když však nepromluvila ani slovíčko a pokřižovala se, zjevení zmizelo. Druhý den pak uslyšela divné proroctví, že Vlčkův statek musí třikrát vyhořet a z rodu dvě nejmladší děti v bídě zahynout. Až se to všechno stane, pak dojde hospodářství Božího požehnání. Kačenka statečně přestála další ďábelská pokoušení, ještě mnoho zkusila, avšak Bůh při ní stál a rychtářův duch ji chránil. Po dvou letech se přiblížilo její vysvobození. I musela být příští neděli sloužena velká a slavnostní mše svatá. Když kněz pozdvihl nejsvětější svátost, u stropu chrámu se cosi zatřepetalo a ven vylétla bílá holubice a ztratila se v nebi. Po celou tu dobu klečela Kateřina u oltáře a loučila se s vysvobozeným duchem. Byla však sama na konci svých sil a padla do mdlob, takže jí museli z kostela vynésti. Tím tato podivuhodná historie skončila.

Prameny a literatura

  • Obecní kronika Miřenice 1935

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Legendy
  • Obec:
    Miřenice, část města Nalžovské Hory
  • Okres:
    Klatovy
  • Region:
    Plánicko
  • Kraj:
    Plzeňský