Každý sedlák toužil mít větší pole, alespoň o brázdu. Ne vždy to však dělal poctivě. Jeden čečelovický hospodář proto v noci posunoval mezníky sousedů ve svůj prospěch. Po smrti však nenašel v hrobě pokoje. Chodíval v noci po polích a kvílivým hlasem volal: „Kam dám, kam dám, kam dám?“ Lidé se ducha tuze báli a brali před ním nohy na ramena. Jednou nešťastníkovi zkřížil cestu nějaký opilec a na tu divnou otázku zabručel: „Kdes vzal, tam dej.“ Duch mu poděkoval, že na tato slova čeká celá léta a tímto že je vysvobozen. Od těch dob tam už nestrašilo.