Na Kocandě se říkávalo v místě můstku, který se klenul přes malý potok a byl ozdoben pěknou kapličkou. Dávno tam již strašilo a ohnivý sud honil pocestné a jindy bezhlavá panna s mečem v ruce se kolem proháněla na bílém koni. Jednou tudy jel povozník s kládami na husineckou pilu, po cestě klímal a tu právě na mostku uslyšel hrozivý hlas: ,,Stůj a jestli se chceš odtud dostat živý, musíš mi půjčit svého koně.” Před vyděšeným vozkou stála bezhlavá postava a přepřahala mu do postroje strašidelného běláka. Sotva bylo zvíře zapřaženo, vydalo se i z fůrou a nebohým mužem v let. Cestou necestou kroužili ve tmě kolem městečka, dokud nezakokrhal v Husinci první kohout. Pak se všechno zastavilo, bílý kůň zmizel a polomrtvý vozka šel hledat poztrácené dříví. Jaký byl jeho úžas, když u každé klády našel pohozeno několik dukátů. Byla to věru pěkná odměna za vysvobození jedné zakleté lidské duše.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Písemná pozůstalost v Muzeu středního Pootaví, Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Husinec
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský