Při cestě z Husince do Prachatic se tyčí jedna skála. Říká se jí Husova. To prý tudy chodil mistr Jan ze školy, u skály sedával a učil se a hlavu svou o kamennou stěnu opíral. Dodnes je tam jeho otisk vidět. Když se chystal pak do Prahy, pod touto skalou své matce při loučení prorokoval své pozdější upálení. Neboť tehdá byla veliká bouře a blesk u skály zapálil jeden keř. I Hus matce pravil: ,,Jako tento keř sejdu se světa!” Po mnoha letech, když Husovy knihy byly jezuity páleny, u této skály při cestě byla zapálena taková hranice. Prachatičtí při tom volali: ,,Ejhle, jak váš Hus pěkně hoří!” A někteří Husinečtí odpovídali: ,,Jak jste si ho vyučili, tak ho máte!”