Prý před mnoha a mnoha lety žila nad soutokem řek Otavy a Vltavy nejstarší dcera praotce Čecha. Proti vůli svého otce se totiž zasnoubila s jedním mužem a protože se bála hněvu stařešiny, utekli spolu na jih do pustého kraje. U zmíněných řek si postavili chýši a živili se lovem zvěře a ryb. I děti přišly do jejich poklidného života. Jednoho podzimu se vydal do těchto končin s loveckou družinou sám praotec Čech. Při stopování statného jelena ale zabloudil v pustých lesích. Ke svému překvapení spatřil na pasece dvě krásné děti. Šel tajně za nimi, až přišel k chýši, kde čekala jejich matka. Jakmile k nim promluvila, poznal v ní kmet svou ztracenou dceru. I přivinul k sobě tu nalezenou rodinu a chtěl je všechny vzít k sobě do roviny pod Řípem. Oni však zde byli tak zvyklí, že nechtěli. Proto jim dal praotec Čech zbudovat dřevěnou tvrz a nazvali ji Zvykovem. Později bylo jméno změněno na Zvíkov a to už zde stál kamenný hrad.

Prameny a literatura

  • Františka Tomková in Zlatá stezka, R 2, č. 10

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Zvíkov hrad na katastru obce Zvíkovské Podhradí
  • Okres:
    Písek
  • Region:
    Písecko
  • Kraj:
    Jihočeský