Jeden zámožný sedlák ze Zálezel chodíval pravidelně o Adventu na roráty. Jednou se probudil dříve, koukne na hodiny, ale ty stály, neboť je zapomněl natáhnout. Oblékl se a vyrazil za tmy do malenického kostela. Lucerna v rukou však svítila mizerně, a tak byl rád že doklopýtal na vrch zvaný Čeřenec. Tu uviděl na Velkých lukách nějaká světélka a zaradoval se, že jdou další sousedi. Ale náhle si vzpomněl, že v těch místech jsou bažiny a velice se ulekl. A tu už kolem něj skáčou světélka a vedou ho cestou necestou. U Červeného kříže sklesl a omdlel. Když se probral, byla kolem něj zase jen tma. Nakonec se dotrmácel do Malenic a zaklepal na první okénko. Když vyjeveným sousedům, neboť byly dvě hodiny s půlnoci, vyprávěl, co zažil, nechali jej u sebe, až přišel skutečný čas na mši. Když se vrátil domů, přišlo mu, že je to znamení odchodu z tohoto světa. I odkázal své jmění k malenickému kostelu, po křesťansku se rozžehnal se světem a za několik dní skonal.