Na půl cesty mezi Zdíkovem a Zdíkovcem stojí malá skalka korunovaná železným křížem. V noci tu bylo slyšet dětský pláč, prý tu kdysi pochovávali nekřtěňátka a jejich hroby hlídal velký černý pes s příšerně svítícíma očima. Za soumraku se lidé tomu místu radši vyhýbali. Jednou jeden mladý sedlák to vzal radši oklikou. Když došel až k pastvinám u stachovského potoka, vyrojila se kolem něj světýlka. Sedlák zapomněl na strach a liboval si, že mu aspoň posvítí na cestu. A skutečně, světýlka převedla Hercíka, tak se sedlák jmenoval, přes úzkou lávku, pár kroků lukami a už stojí před vraty svého statku. Nevěří svým očím, že je tak brzy doma, bere za kliku a otvírá dveře. Vtom se kácí do nějaké jámy a ztrácí vědomí. Ráno ho našli na hřbitově, jak leží v čerstvě vykopaném hrobě, uzlíček starých kostí pod hlavou. Krom několika odřenin byl zdravý a celý. Až do konce svého života pak dával k lepšímu, jak ho světýlka přivedla předčasně do hrobu.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Zdíkov
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Vimpersko
  • Kraj:
    Jihočeský