Pod Vrbicí jsou zamokřené louky a tam se často ukazovaly vodní žínky. Jednou tudy šla z trhu stará Blahovcová. Měla štěstí, neboť tam rusalky právě tancovaly. Kdyby tam šel nějaký muž, živ by nevyvázl. Opodál ležely nějaké chleby ze zrní kláskového, nevábné a jaksi zdrclé. Byl to divoký chléb. Ženě zbyl pěkný kousek vlastního chleba od svačiny, a tak jej tam položila a šla dál. Večer se u nich na zápraží objevila jedna z žínek a darovala trhovkyni přadeno udělané z orobince. Byla to věc kouzelná, neboť když se domácí dali do přadení, len neubýval. Šťastná žena pak chodívala s upředeným lnem, a protože byl čistý a hebký, vždy vše vyprodala.