Po třicetileté válce přišlo do na půl opuštěného městyse několik nových sousedů. Mezi nimi i pláteník Bárta s ženou Rosinou. Ta běhala věčně bosa a na lehko, zima nezima, mráz nemráz. I začalo se o ní říkat, že byla kdysi vodní žínkou. Vždyť její domácnost stále voněla vodou a čistotou. Jak už to u hospodařících vodních žínek prý bývalo.

Prameny a literatura

• Oldřich Petrášek in Vandrování s Peklíkem po Linecké stezce 2014, str. 51

Další pověsti z této obce

• Městys za jablka - Jednou se ubíral Pošumavím císař Ferdinand. Bylo horko a císař byl…
• Když peckaři troubějí - Lheničtí mívali přezdívku ,,Peckaři“. Není divu v této líbezné…
• Zelená myslivecká, zelená vodnická - Jeden kramář a světák ze Lhenic potkal v městečku cizího pána v…
• Palice veliká, oči jako pěst - Šla jedna bába do mlýna pod městečkem. Míjela zdejší rybník, když…
• Facka od babičky - Večer před Dušičkami zdržel se jeden mládenec u své milé na Hlinkách.…

• Kategorie:
  Historická a místní
• Obec:
  Lhenice městys
• Okres:
  Prachatice
• Region:
  Netolicko
• Kraj:
  Jihočeský