Jeden chlap z Nicova chodil ke Královskému kameni na dříví. Pokaždé slyšel nebesky krásný ptačí zpěv. Jednou šel po zpěvu a uviděl sedět na vysokém smrku sněhobílého ptáka. Muž očarovaně vydechl: ,,Ty ale umíš krásně zpívat!“ Ptáček k němu sletěl na zem a doprovázel ho při práci svými trylky. Když byl muž hotov, pěkně se s ptáčkem rozloučil: ,,Zaplať Bůh, nebeský posle, žes mi tak krásně zpíval!“ Jakmile to dořekl, místo ptáka před ním seděla krásná dívka. Zahořel k ní láskou a přistoupil blíže. Tu místo dívky třpytily se v mechu tři zlaté dukáty.