Mezi Královským kamenem a kaplí svatého Jana rostly čtyři starodávné buky. Lidé z Nicova si na ně dělali zálusk a nakonec je začali kácet. Již tři z nich ležely na zemi, avšak ten čtvrtý odolával, jako by byl z kamene. Sekera od kmene odskakovala, pila na kůře udělala jen pár škrábanců a divným žárem se zkroutila. Všechny obešla hrůza a své úsilí vzdali. Po pár dnech se na místo vypravili znalí muži. Nářadí si postříkali svěcenou vodou. Při prvním zářezu udeřil hrom a buk se rozštípl od kořenů až po vršek. Dřevorubci vítězně zakřičeli. Jeden z nich si rozpustile stoupl do rozštěpu. V tom okamžiku se půlky kmene spojily a hlupáka rozmačkaly. Dodnes se z toho stromu občas řine krev.