U Hartmanic teče potok, jehož kamenité dno se jednou do roka promění ve stříbro. Jednou tudy šla v den pašijový jedna žena s děckem. Tu uviděla pod vodou samé stříbro. Dítě posadila na břeh a pilně sbírala třpytící se kamení do zástěry. Běžela s ním hned domů, že se pro dítě pak vrátí. Jenže při návratu již svého miláčka nenašla. Plna zoufalství běžela k jednomu moudrému muži v Javorné. Ten jí poradil, aby část stříbra věnovala chudým. Po roce pak své dítě zase najde. A skutečně, našla pak sedět u potoka svůj opravdový poklad, jak k ní vztahuje své ručky. Avšak zbytek stříbra změnil se zase v obyčejné kamení.