Tři uhlíři si postavili v kochánovském lese milíř. Na noc si vždy společně zabalili těla do kůže, jen nohy jim koukaly do stran. Jednou se k nim v noci připlížila divná babice, prastará jako sám čas. Hmatá po uhlířích a je tam jedna hlava, jedno tělo a šest nohou. I povídá si pro sebe: „Už devětkrát šla jsem Šumavou, ale takové divné zvíře nepotkala. Dojdu si pro sekeru, dvě nohy odetnu a budu mít pěkného tahouna na svážení dříví.“ Jen z mladíků to však v polospánku uslyšel a sotva Swiza odešla, vzbudil ostatní a trojice pádila pryč a k milíři se mládenci již nikdy nevrátili.