Jednou oral jakýsi sedlák ve svahu Křemelné. Už se stmívalo a na práci moc neviděl. Tu pohlédl do údolí a tam spatřil rej světélek. Tu na ně rozpustile zavolal: „Sanctus, sanctus, sanctus!“ Bludičky se divoce zahemžily a pustily se do kopce za sedlákem. Ten vzal nohy na ramena a tak tak stačil vběhnout do své chalupy. V hrůze zavřel dveře na petlici a zatarasil okenice. Světélka se dobývala dovnitř, leč muse odtáhnout z prázdnou. Když se muž ráno odvážil vyjít ven, našel na nedooraném poli své volky rozdrásané do krve.