Šla jedna stařenka ráno na houby do Svatoboru. Hledá, hledá a jde stále hlouběji, až přišla mezi tajemné velikány a za nimi příkrou skálu. Když přišla blíž, spatřila při ní postavený kamenný oltář. Před ním se modlil stařec s bílým vousy a jeho gesta mířila k nebi. Babka se polekala a stojí jako zařezaná, aby snad muže nevyrušila z posvátného poslání. Jen ještě chvilku trvalo zjevení a pak vše zmizelo. Stařenka chvátá do města a všude vypráví, že se jí nahoře zjevil pohanský žrec.