Když stavěli v Habarticích faru, plánovali k budově opatřit i hospodářské budovy, jak už to tenkráte bývalo nutností. Na venkově by jinak farář jen ,,z kostela“ neuživil. Začali tedy s kopáním hlubokého sklepa, když tu se dělníci probourali do nějaké chodby. Na jejím konci byla zrezivělá vrata a v zámku ještě trčel starodávný klíč. Všichni se vylekali a zavolali pana faráře. Ten k sobě vyprosil ještě pana řídícího a také starostu. Když se jim podařilo dveře otevřít a vstoupili do tmy, jejich lucerna ozařovala jen úzký pruh podlahy. Na ní ležely rozházené staré knihy. Tu se k nim blížilo děsné kvílení a hukot. Ti tři se náramně vyděsili, vycouvali ven a vrata zase rychle zabouchli. Když vylezli z výkopu měli tváře strhané a vlasy bílé jako sníh. Hned kázali jámu zaházet a proto habartická fara nemá žádný sklep. Povídá se, že tam dole strašil duch nezbedného studenta, který kdysi přivedl své rodiče na mizinu. Kdo ví.

Prameny a literatura

• Vyprávěl Jakub Touš z Habartic, zapsal Josef Havlíček z Kvaslic b. v.

Další pověsti z této obce

• Dítě a vlk - Když ještě žili na českém venkově vlci, proháněly se ty šelmy také v…
• Kuchařské škádlení - Jak už se lidé ze sousedních vsí často pošťuchují a dělají si z těch…
• Kde leží dvě jeptišky - Na habartickém jezuitském statku sloužily kdysi věrně dvě jeptišky.…
• Švédský kámen - Válka, později zvaná třicetiletá, se pomalu chýlila ke konci. Avšak…
• Zajíc jako tele - Za Habarticemi se kdysi rozkládala osada Chuchle. Bývali tam samí…

• Kategorie:
  Historická a místní
• Obec:
  Habartice, část města Klatovy
• Okres:
  Klatovy
• Region:
  Klatovsko
• Kraj:
  Plzeňský