Když stavěli v Habarticích faru, plánovali k budově opatřit i hospodářské budovy, jak už to tenkráte bývalo nutností. Na venkově by jinak farář jen ,,z kostela“ neuživil. Začali tedy s kopáním hlubokého sklepa, když tu se dělníci probourali do nějaké chodby. Na jejím konci byla zrezivělá vrata a v zámku ještě trčel starodávný klíč. Všichni se vylekali a zavolali pana faráře. Ten k sobě vyprosil ještě pana řídícího a také starostu. Když se jim podařilo dveře otevřít a vstoupili do tmy, jejich lucerna ozařovala jen úzký pruh podlahy. Na ní ležely rozházené staré knihy. Tu se k nim blížilo děsné kvílení a hukot. Ti tři se náramně vyděsili, vycouvali ven a vrata zase rychle zabouchli. Když vylezli z výkopu měli tváře strhané a vlasy bílé jako sníh. Hned kázali jámu zaházet a proto habartická fara nemá žádný sklep. Povídá se, že tam dole strašil duch nezbedného studenta, který kdysi přivedl své rodiče na mizinu. Kdo ví.

Prameny a literatura

  • Vyprávěl Jakub Touš z Habartic, zapsal Josef Havlíček z Kvaslic b. v.

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Habartice, část města Klatovy
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský