Říkávalo se na Šumavě o potrhlém člověku: ,,Běháš jako Věčný žid!“ A jak se na takové úsloví přišlo? Nu, poslechněte si. Když byl Pán Ježíš zajat v zahradě getsemanské a na smrt odsouzen, vložili mu na ramena těžký kříž, aby ho až na horu Kalvárii donesl. Kříž byl moc těžký, až pod ním Kristus klesal. I chtěl si na své poslední cestě trochu odpoči-nout a zastavil se před domkem jednoho žida. Ten žid byl ševcem. Když viděl, že si chce před jeho dveřmi odsouzený odpočinout, odháněl ho potěhem. Ježíš se zarmoutil nad takovou bezcitností i pra-vil: ,,Ty...ty...ty! Tulákem a běžencem budeš na zemi, nikde nebudeš mít stání, ani žádného odpočinku!“ Švec, jako by se proroctví lekl, vyrazil na opačnou stranu tak, jak byl, rozcuchaný, s roztrhanou košilí i kalhotami usmolenými od práce. Už se domů nevrátil a běhá světem dosud. Lidé jej často vidí přes hory a doly pospíchat, trním a kamením se prodírat, bloudit zemí i povětřím. ,,Než všechny země a moře přebu-de, snad do soudného dne to nebude.“