Milý Pánbu stvořil svět – pole. louky samý květ Růži, která zdobí vlasy Karafiát štíhlé krásy Bledolící lilii S máky tváře ožijí Poměnečku – paměť štěstí i macešku na rozcestí Slunečnice s límcem žluti ke slunci tě vzhlížet nutí Co to ale dole spinká? Drobná tichá fialinka! Mezi klasy,lidé dobří, cosi se tam řízně modří a není to ostří srpu, to jen vítr sklání chrpu Pampeliška se lví hřívou, bodlák s tváří neduživou, dohromady obraz tvoří Léto voní, zraje, hoří Všechny květy oči mámí, v poli louce nebo v pláni Pro každého je jich dost Bůh nám je dal pro radost Když byl hotov se svou prací, andílek se k němu vrací Z velké dálky - hvězdné říše a prosí ho náhle tiše: ,, Ještě kvítek, božíčku, něco jako slepičku, přičinlivou, kropenatou, skromnou, pilnou, prostě zlatou!“ Než andělík chvíli vyčká, je tu nýrská chudobička na zemi jak hvězda bílá, poslední, přec Bohu milá Jsou ta kvítka nebe svědky Říká se jim ,,Margaretky“

Prameny a literatura

  • Jan Korzinek, Rukopis b. d.

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Jak co vzniklo
  • Obec:
    Nýrsko
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský