Ve vzdáleném koutu Čertova jezera vykukoval z vody ostrov. Na něm stál krásný zámek, jehož obyvateli byli samí bezbožníci. Utápěli se ve věčných pitkách a žranicích, svátky nesvětili, o půstu bujně tancovali. Dobří křesťané z okolních lesů je varovali a marně chtěli přivést k pokornému životu. Všeho do času. Za blesků a hromů se v divoké bouři propadl celý zámek i s jeho obyvateli do hlubin. Když je sucho, objevuje se v těchto místech jediný kámen, který z té zámecké nádhery zbyl.