Přišla jednou k poutnímu kostelíku svatého Jana Křtitele nad Radomyšlí jedna urozená paní z nedaleké tvrze v Kožlí. Měla velké trápení a chtěla světce prosit o pomoc. Její syn byl totiž od narození němý. Vroucně se modlila u zázračného obrazu a o uzdravení pro své dítě prosila. Poslední odcházela z kostela a vydala se pěšinou kolem lesa Hájku zpět do Kožlí. Na chvíli si ještě sedla pod studánkou. Chlapec si zatím hrál v trávě a spatřil motýla. Chtěl ho chytit, natahoval ruce, ale motýl se zatřepetal a usedl dítěti na ústa. Tu chlapec vstal a najednou promluvil: „Maminko, motýl a jak je krásný!“ Na místě toho zázraku nechala šťastná matka postavit kapličku zasvěcenou Janu Křtiteli. Po letech, když byla nepohodou pobořena, ji lidé z Radomyšle znovu opravili a ještě později tam postavili sošku svatého Antoníčka, ochránce malých dětí.