Jeden milevský hrnčíř alias Jezusmínek měl u políčka malý kousek půdy, kam by se hodilo pár zelných sazenic. Vykoumal, že na panském už jich celé pole vzešlo a že si jich pár v noci opatří. Vyrazil na lup, ale trochu se bál, neb to bylo blízko hřbitova. Opatrně pár sazenic vyryl, když tu vidí jakousi mátohu, jak k němu od hřbitova míří. Rychle vhupnul do blízké jámy a třásl se strachem. Uslyšel nějaké mumlání a pak se probral až doma. „Nu, Jezusmínku, ale ty hlávky potom, ty přece jen stály za drobet hrůzy“ často v hospodě U Pejšlů dával k lepšímu.