Žil kdysi v Úbislavi jeden lakomec. Nestačily mu pěkné lesy Ve vrchách a Na mýtích, stále si pozemky tajně rozšiřoval a mezné kameny poposouval. Když ho z toho lakotění ranilo, musel jako duch běhat těmi místy, na zádech vléci mezník a při tom naříkal: ,,Kam ho dám, kam ho dám!“ Po léta se lidé báli chodit kolem, až se do vsi přistěhoval za pacholka k Vichrům tuze silný chlapík. Propustili ho zrovna z vojny, a tak měl pro strach uděláno. Zanedlouho se v hospodě vsadil o sud piva, že tím strašidelným lesem v noci projde. Posilněn na cestu korbelem, vydal se kolem půlnoci do Vrchů. Tu se objevilo strašidlo a kvílelo: ,,Kam ho dám...“ Rozjařen mokem čeledín dobrácky odpověděl: ,,Ty moulo, kdes ho vzal, tam ho dej.“ Kámen spadl na zem a nebohá duše se šťastně rozplynula mezi stromy.