Ten světlík vypadal jako ohnivý košík, který se pohyboval po zemi. Byl to zakletý voják, který jednou na vartě proklínal slunce, že moc pražilo. Jednou v noci jeli přes Kasejovice cizí formani a světlík putoval s nimi a pěkně jim svítil na cestu. Když formani dojeli na své místo, poděkovali mu obvyklým Zaplaťpánbu. Tu světlík promluvil: „Kéž by to poděkování někdo opakoval tolikrát, co se vejde makových zrnek do věrtele, pak bych byl vysvobozen.“