Kasejovickým pytlákům dlouho pšenka nekvetla. Dosud se po nocích vraceli z lesů vždy s pěknou souší, ale jednou přišli k vyhlédnutému stromu a ten se náhle celý ocitl v plamenech. Toť se ví, že zloději vzali nohy na ramena. Když se tam za dne přišli kradmo podívat, souš jako panna tam stála netknutá. I vypravili se pro ni další noc. Jdou opatrně kladrubskou cestou a v místech zvaných U brusu, slyší pláč. Kouknou do houští a tam sedí u ohýnku divý chlapec a pláče. Svého tátu, lesního muže volá. Nu, a s tím opravdu nebyly žádné žerty, takže to skončilo zase útěkem.