Na královské rychtě nedaleko Stachů žil hospodář Vitavský. Ten se jednou poohlížel po nějakém čeledínovi k hospodářství. Proto se mu také šel párkrát ukázat jeden šikovný mladík ze Stachů. Jednou pobyl na statku déle a vracel se za úplňku domů. Les byl tichý a plný stínů. Náhle uslyšel křik a řinčení řetězů. Otočí se a div neoslepne! Za ním se klene nádherná síň. Ze stropu visí veliké svícny a jejich záře se rozlévá po zlatých a stříbrných ozdobách a láme se v drahém kamení. Čeledín vzpomněl svého děda, který mu vyprávěl o lesním chrámu divého muže, kde o půlnoci slouží se lesnímu bohu. Co teď? Tu nahmátl v kapse pár drobtů chleba. Hodil je dovnitř chrámu, a hned zhasla světla a kolem se rozprostíral opět hluboký les. Mladík pádil domů, ulehl, a z toho podivného zážitku se dokonce rozstonal. Několik neděl blouznil a stále měl před očima onen zlatý chrám.