Za starých časů žil v královských Stachách jeden mladý muž, který měl den před svatbou. Bylo Dušiček a on se rozhodl jít k hrobu své přečasně zemřelé matky. Chtěl si od ní vyprosit požehnání. Pro samé starosti se na hřbitov dostal až k půlnoci. Sotva odbilo, hroby všech zemřelých se otevřely a z nich vystupovali duchové. Náhle však mezi přízraky vypukl zmatek a ozvalo se kvílení: „Hoj, mezi námi je živáček!“ Mladík klečel u matčina hrobu a ani nedýchal. Tu mu matka poradila, aby si lehl k ní do hrobu. Tak se zachránil. Když odbila jedna hodina, umrlci se navrátili do svých hrobů, mladík se vyškrábal ven a jako omámený klopýtal pryč. Poledne však nedožil a místo svatby měl pohřeb.