Byl jeden hastrman přímo v loukách u města. Tenhle ovšem nelákal lidi na pentličky, ale na vodnické zlato. Jednou se tudy vracel domů pocestný. Je sychravo, dýmka mu vyhasla a on se už těší na teplo u kamen. Tu spatřil na břehu řeky hromádku žhavých uhlíků. Hned se zaradoval, že si může zapálit. Sejde k vodě a právě včas. Vidí, jak pod hladinou mizí mužíček s rybími vousy a vypoulenýma očima. Muž byl však zdvořilý, a tak na vodníka zavolal: „Pozdrav Pánbu, mohl bych si vzít uhlíček? Jen dýmku zapálit!“ Hastrman vykoukl nad hladinu, zpytavě si pocestného přeměřil a zahuhňal: „Můžeš, ale podruhé už nechoď.“ Muž honem vhodil jeden uhlík do dýmky, zaklapl ji a radši přidal do kroku, aby už byl doma. Tam užaslé rodině vyprávěl o svém střetnutí s vodníkem. Tu mu babička povídá: „Ukaž dýmku,“ neboť věděla své. Muž odklopil víčko a vyndal odtud… zlatý dukát! Teprve teď mu stará žena pověděla, jak vodníci lákají lidi na uhlíky, které se mohou změnit ve zlato, a jak často končí lidská chtivost smrtí ve vodách.

Prameny a literatura

  • Pozůstalost Adolfa Daňka, SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Volyně
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Volyňsko
  • Kraj:
    Jihočeský