Hokynářka z Volyně se vracela z nákupu ze vsí. V nůši si nesla máslo, tvaroh i vajíčka. Tma houstne, až není vidět na krok. Tu si žena pomyslela na světélka, ta by jí hezky posvítila na cestu. Ve chvilce je světýlko tu, jenže hokynářka o tu hrůzu nyní nestojí a pospíchá, aby už byla ve městě. A nůše je těžká, jako by kamení nesla. Konečně vyšla z lesa, světýlko nikde, a tak na chvíli sundala nůši, aby si odpočinula – a div se hrůzou neskácela. Na nůši sedí malé děťátko, na prsou mu hoří lampička. Tu se žena vzchopila a hlesla: „Aby tě Pán Bůh vysvobodit ráčil, ubohá dušičko!“ V tom okamžiku lampička zhasla a dítě zmizelo, neboť duše došla pokoje.

Prameny a literatura

  • Pozůstalost Adolfa Daňka, SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Volyně
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Volyňsko
  • Kraj:
    Jihočeský