Kolem volyňského hřbitova šel kdysi sedlák Pravda ze Starova. Bylo již pozdě v noci. Náhle se před ním zjevila postava celá v bílém doprovázena dvěma psy, kterým šlehal oheň z tlamy. Sedlák zkameněl hrůzou, ale bílá paní pravila: „Neboj se. Jen pojď se mnou, pro svůj hříšný život tu musím navěky hlídat poklady!“ Sedlák však na poklady neslyšel, otočil se na patě a mazal tmou dolů až rynek. Po nějakém čase vzpomněl si na trápení té ženy a dal na místě svého nočního setkání postavit kapličku ke cti sv. Jana.