Vypráví se, že manželka prvního hradního pána byla zradou svého sluhy ze světa sprovozena. Od té doby se v pohnutých chvílích objevovala v oknech i na hradbách a střežila svůj poklad, který v hradní studni ukryla. Jeden panoš ze zámku chtěl pomocí čarodějnice ten poklad vyzvednout, ale když se o to pokusil, na místě zemřel. Páni pak nechali studnu radši zasypat. Jenže přišlo jednoho roku nebývalé sucho, a tak správce musel zase nechat studnu vykopat a vyčistit. Najal k tomu lidi ze vsi, ale žádný u toho díla nevydržel, neboť se těm pracantům začala ukazovat Bílá paní. Nakonec museli páni pozvat dva havíře až z Příbrami a ti na to šli s fortelem. Často tam za nimi chodívala správcovic služka, která jim nosila jídlo. Pracovali ve dne v noci a studna se chystala vydat své tajemství. I rozhodli se milí havíři poklad tajně vyzvednout a zmizet i s ním. A také s mladou služkou, do které se jeden z nich zakoukal. Po několika dnech opravdu narazili na železnou truhlici ukrytou ve stěně studny. Chtěli ji otevřít až v noci. Jeden sestoupil dolů a druhý byl u rumpálu. Tu uviděl bílou postavu, jak mu hrozí z hradeb. Volal tedy na svého druha do studny, aby přestal. Ale ten se již chopil truhlice a zabral, co měl síly. Tu zpod truhly vytryskl silný příval vody a v mžiku bylo vody po okraj. Když to viděl ten u rumpálu, tiše si doběhl pro svoje svršky a zmizel ze vsi. Marně služka čekala svého milého, ze studny se už nedostal. Ráno správce hledal havíře a po vsi se rozneslo, že Bílá paní svůj poklad přece uhlídala. Nebohé děvče se pomátlo na rozumu, do lesů uteklo a jedné zimy našli lidé dívku zmrzlou u Černého kříže.