Na Velký pátek šel čeledín Vojta na Dobrš do kostela. Pospíchal, neboť mše již bezpochyby začala. Tu se ozvala veliká rána a pod mohutným dubem u cesty se otevřela zem. Mladík opatrně přistoupil k jámě, ale musel ucovnout, neboť z ní šla oslepující záře, záře zlata. Rozhodl se přes poklad přehodit růženec, jenže jej zapomněl doma, a tak vyhrabal z kapsy aspoň několik drobků chleba. Hodil je do jámy a zlato nezmizelo. Opatrně se Vojta blížil, váhal a okolkoval. Tu, jako by nějaký hlas přikazoval: ,,Vyzvedni, vyzvedni!“ Čeledín se točí za hlasem a pak vzal opatrně do ruky jeden zlaťák. Tu opět zahřmělo, mladík odlétl z místa jako pápěrka a země se zavřela. To zrovna v tom okamžiku dozpívali v dobršském kostele pašije!