Jak už víme, ze zvonice dobšské volal všechny dobré křesťany veliký zvon. Býval prý slyšet až na pražský most. Dal jej kdysi ulít zdejší pán Kryštof Koc, a to u slavného zvonaře Brikcího. Jednou za velikých válek sem přitáhli červenokabátníci. Plenili po celé vsi, i do věže vlezli a ve své zpupnosti tam ze zvonu odpilovali z postavy Kristovy ruce. Pak je kdesi pohodili. K jedné té ručičce přišel náhodou kočí Jonáš, který v té době sloužil na zdejší faře. Zkoušel s ní různé čáry, až se smrtelně roznemohl. Trpěl vělice, avšak umřít nemohl. V poslední chvíli prozradil posunky, kde ručičku zahrabal. Tehdy se konečně mohla jeho duše odebrat k Pánu. Avšak druhá ručička se nikdy nenašla, a proto dodnes můžeme spatřit na velkém zvonu postavu Krista bez rukou.