O velikém zvonu

Na hradě Dobrši panoval v jeden čas rytíř Kryštof a ten měl syna hezkého a chytrého, jenže ten syn, vystudovaný v samé Praze, se dal na dělání falešných peněz. V hlubokých sklepích je razili, pomocí malého pejska, který nosil zprávy, se umlouvali a pak po Čechách tajně roznášeli. Jednou se pan Kryštof vypravil do Prahy v přestrojení za žebráka a falešné peníze tam udával. Jak tak chodil, dostal se do dílny zvonaře na Novém Městě. I dělal si mistr a dělníci ze žebráka legraci, zda si nechce jeden zvon na zádech odnést. Když se žebrák začal zajímat o ceny zvonů, mistr zvonařský se smál a povídá: „Udělám ti zvon za věrtel trojníků, snad je do soudného dne vyžebráš. Já jsem zvonař Brikcí a zde jsou svědkové,“ a s tím jej vystrčil na ulici. Falešný žebrák jel honem na svůj hrad a začal razit falešné trojníky. Když jich byl věrtel, otec i syn se vypravili zpátky do Prahy. Ubytovali se v hospodě, otec, převlečený za žebráka, vzal nádobu s trojníky na rameno a došel ke zvonaři. Jeho syn, oblečený v rytířském, šel za ním. Zvonař nemohl uvěřit očím, ale dal své slovo, tudíž musel zvon ulít. Pro hotové dílo si ovšem přišel „žebrák“ již v rytířském, nechal naložit obrovský zvon na vůz s přípřeží a jeli k Dobrši. Tam na kopci postavili dřevěnou zvonici. Ale na zvon zvonili ponejprve hrana, a to mladému pánovi, který se otrávil, neboť přišli na to královští úředníci, kdože to kazí dobrou českou minci. A za to byl trest smrti. Syn tedy vzal celou vinu na sebe, aby zachránil otce. Smutně, přesmutně zvonil do kraje velký dobršský zvon.

Prameny a literatura

  • Pověst ze 17. století zaznamenal F. A. Tischler 1858

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Dobřš, část obce Drážov
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Volyňsko
  • Kraj:
    Jihočeský