Statečný rytíř Kryštof Koc se na svých spanilých jízdách dostal až do přímořských krajin. Odtud si kromě jiných vzácných darů odvezl na šumavské sídlo v Dobrši i živého krokodýla. Ještěra toho nechal vypustit do blízkého zámeckého rybníčka a ten celý ohradil. Jeho věrný služebník Racocha se pak o cizokrajné zvíře staral. Brzy si lidé ze vsi na divného tvora zvykli, a tak se stalo, že jednou někdo nechal vrátka u rybníka otevřená a milý krokodýl byl tentam. Hledali ho, hledali, ale nenašli a ubohý služebník Racocha byl s ostudou vyhnán ze služby. Zanedlouho se začaly šířit zvěsti, že v údolí pod Poledníkem straší a ztrácí se tam zvěř. Racochovi to nedalo a rozhodl se tam jít na číhanou. Byla temná horská noc a v ní přece spatřil na hladině místního jezírka zubatou tlamu. Racocha běžel s novinou přímo za panem Kocem na Dobrš. Rytíř poručil rozkopat hráz a vypustit všechnu vodu. Na dně byly balvany, mezi nimi spousta bílých kostí a hle, i krokodýl. Ten se chystal na útěk, a tak sám věrný Racocha podstoupil půtku s tím opancéřovaným netvorem. Nakonec byl krokodýl proboden oštěpem, vyvržen a vycpán. Od pana Koce se dostal darem na Velhartice a ještě dál, kde jeho stopa mizí. Racocha byl přijat pánem na milost a on sám i jeho potomci dobře sloužili celému rodu Koců z Dobrše.