Pod Pustým zámkem v hlubinách hory žil dávno zemřelý císař Karel se svou družinou statečných rytířů. Jednou tudy šel mladý kašperskohorský kaplan. Náhle se mu zjevil skřítek a pokunul mu, aby ho následoval. Vešli spolu do nenápadné chodby, která vedla do nitra země. Náhle se před nimi otevřely nádherné pokoje. V jedné komnatě se stůl prohýbal pod lahodnými krměmi v podobě koláčů, pečení i ušlechtilé víno přetékalo ze džbánů. Když kaplan pojedl a popil, vedl ho skřítek do ložnice, kde oslněný mladík ulehl v měkkých poduškách a pod hedvábnými nebesy. Poté skřítek ukázal na zeď a pravil: ,,Zde je pod sametem okénko, kterým se nesmíš podívat . Jinak si všeho užij dosyta.“ Když se kaplan vyspal a znova najedl, začalo ho zakryté okénko neodolatelně vábit. Dlouho bojoval s pokušením, až nakonec závěs odtáhl. Před ním se skvěl rozlehlý sál vykládaný zlatem a drahokamy. U stěn hlídali rytíři v železném brnění a uprostřed sálu dřímal stařičký císař ve zlatém křesle a jeho dcera mu rozčesávala bilý plnovous, který byl obtočen sedmkrát kolem hodovního stolu. Mladík nemohl odtrnout od té podívané oči, když tu se zjevil rozhněvaný skřítek a mladíka nemilosrdně vyhnal z hlubiny ven. Kaplan sestupoval do města, ale domy i ulice nepoznával. Kolem chodili úplně cizí lidé, byl jako ve snu. A když se ptal po faře, pochopil, že pod Pustým hrádkem strávil sto let. Den ode dne se více hrbil, vrásky se mu prohlubovaly, až nakonec padl vyčerpáním a zemřel.